13. listopadu 2013 bylo zadrženo 5 anarchistů v Barceloně. Protiteroristické oddělení španělské policie označilo dva z nich jako možné autory nedávno spáchaného výbušného atentátu na Baziliku del Pilar v Zaragoze při kterém nebyl původně nikdo zraněn.
Po pěti dnech izolace v rukou španělské policie, tři z anarchistů byli propuštěni na svobodu, zatímco obvinění proti Monice Caballero a Franciskovi Solar přetrvalo. Oba byli odvezeni a uvězněni pod speciálním a perverzním, vězeňským režimem F.I.E.S.
Byli obžalováni, že jsou “členy teroristické organizace”, z “ničení s teroristickými účely”, a ze “spiknutí”.
V roce 2010 v Chile (odkud jsou i původem) Monica i Francisco byli obžalováni z umístění výbušných zařízení a také byt součástí smyšlené, neexistující a “nezákonné Teroristické Organizace“ v rámci známého případu Caso Bombas. Oba byli zproštěni viny a posláni na svobodu po 9 měsících ve vězení, 2 měsících držené hladovky, v jednom z nejdelších soudů v historii.
Když byl případ Caso Bomba po soudním fiasku právně pohřben, Monica a Francisco odcestovali do Španělska. Y tam se, nad nimi, ve spolupráci obou Států, rozšířil policejní dohled a pronásledování. Presto že se případ Caso Bombas zhroutil, chilský stát nezapomněl, na ty, co i na vzdory utržených ran, stále pokračují v aktivním boji proti moci…
Uběhli více než dva dlouhé roky od počátečního uvěznění. Monica a Francisco byli vězněni v izolaci v různých španělských věznicích pod nejpřísnějším vězeňským režimem zvaným F.I.E.S. Během této doby si vždy pevně stáli za svým přesvědčením a poukazovali na nepřekonatelnou propast, která existuje, mezi tím, za čím jako anarchisté jdeme a tím, co nám vnucuje Stát.
ROZSUDEK
30. března byl zveřejněn rozsudek anarchistů Mónica Caballero a Franciso Solar. Ve čtvrté části vnitrostátního soudu, kterému předsedala soudkyně Angela Murillo, bylo rozhodnuto o odsouzení na 7 let vězení za “poškozování majetku s teroristickými účely” a 5 let za “zranění s teroristickými účely”. Celkem tedy byli oba anarchisté odsouzeni na 12 let vězení, k úhradě kompenzace 22.000 EUR ženě, která údajně utrpěla mírné poranění jednoho ucha a €182.000 za hmotné škody které “utrpěl” náboženský chrám v Zaragoze. Na druhé straně, byli zproštěni viny za “náleženi do teroristické organizace” a “spiknutí”. Rozsudek, který prošel různými úpravami, provedené soukromou obžalobou Během soudu, byl vysvětlen následovně:
Náležení do GAC/FAI-FRI
Obvinění, byt členy teroristické organizace GAC/FAI-FRI bylo svrženo v postatě ze dvou důvodů. První z nich se vztahovala k definici GAC a FAI-FRI jako teroristické organizaci. Ve svých argumentech soud stručně popisuje metody a strategie GAC a FAI-FRI a domnívá se, že “FAI-FRI je neformální organizace, paradigma insurreccionalismu, složená z libovolného počtu skupin, rozlehlá po celém světě.“ “Všechny skupiny mají dokonale vymezeného, obecného nepřítele a tím je Stát, proto nepotřebují hierarchicky nadřízený orgán, který by je školil, organizoval či aktivoval k útoku, jednají nezávisle a anonymně.” “GAC je potom jakýmsi koordinátorem, což je inovací v tomto odvětví anarchismu, koordinuje a organizuje násilné útoky zápalnými lahvemi nebo výbušným zařízení a utočí na Stát, nebo to co jej symbolizuje, zastupuje či reprezentuje, jako příkladem může být, vměšování se do kolektivních mobilizací a demonstrací za účelem jejich radikalizace”. Soud uznal, že tyto organizace nemohou být označeny jako teroristické, protože neodpovídají striktním definicím španělského trestního zákoníku a bylo dodáno: ”Horizontálně strukturovaná organizace není organizace.”
Druhá otázka se tykala přímé účasti Franciska a Moniky ve FAI-FRI nebo v GAC. Což také nemohlo byt prokázáno, jelikož soud uznal, že jednali samostatně.
Ničení/poškozovaní za účelem terorismu
Monica i Francisco byli shledáni jako autoři výbuchu v Bazilice del Pilar. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno uznáním důvěryhodnosti policejních zpráv a svědků, kteří zaměřují své argumenty na snímky pořízené pomocí bezpečnostních kamer a jejich antropometrických posudcích. “Přidává se fakt, že oba obžalovaní jsou anarcho-insurreccionalisti a útočí na Stát“.
obvinění z “ničení s teroristickým cílem“, bylo přeformulováno na “poškozeni s teroristicky cílem“, a to proto, že “výbušné zařízení postrádalo ničivou sílu“.
Ublížení na zdraví s teroristickými účely
Obžalobě, kterou podala v průběhu soudního procesu svědkyně výbuchu, která údajně utrpěla zranění sluchového aparátu, způsobené tlakovou vlnou z výbušného zařízení, bylo vyhoveno. Monica a Francisco byli shledáni autory této akce a tím pádem i zodpovědní za zranění této osoby. Strana obžaloby také vyžadovala “zákaz pobývat v Zaragoze na 10 let po ukončení výkonu trestu“, jako způsob ochrany svědka. Tomuto požadavku však nebylo vyhoveno.
Spiknutí proti klášteru Montserrat
Pro vznik tohoto obvinění stačilo to, že Monica a Francisco navštívili klášter Montserrat
den před svým zatčením (čin, který oni sami uznali). Jako přitěžující okolnost byl brán fakt, že neprojevují zájem o náboženské osobnosti. Toto obvinění bylo však zamítnuto kvůli dostatku důkazů, tím pádem nemohlo být prokázáno, že cílem návštěvy byla příprava útoku.
Po krátkém přehledu z rozsudku, opouštíme tento soudní cirkus, a rádi bychom ještě něco dodali.
Jako anarchisté neuznáváme Stát, soudy, ani cokoliv, nebo kohokoliv kdo je zastáncem jeho dominantní nadvlády. Ale co to přesně znamená? Znamená to, že se i nadále budeme aktivně podílet na boji proti veškeré autoritě, aniž bychom se nechali zastrašit právními spletitostmi. Nebo bychom snad měli uvažovat jako soudci, police či žalářníci? Takovýto postoj, nám opravdu nepřísluší. Stát se pomoci represe snaží rozbít vztahy a osobní i politická pouta, těch, kteří se proti němu staví a oslabit proti němu existující boj. Jeho úloha a úsilí jsou zesílit kontrolu společnosti a pacifikovat obyvatelstvo. Praktika trestu a “ponaučení“ je nám všem dobře známa a existence věznic je maximální projev státní pomsty proti rebelům a nežádoucí osobám tohoto světa, svět, který učinil, že trest a veznění jsou chápány jako přirozené věci. Otazník ale neleží u technických a právních dat, nýbrž se tyká našich vlastních iniciativ, reflexí a způsobu jakým bojujeme a co a jak se vyjadřujeme. Myslíme si, že to, jakým způsobem čelíme represím, také vypovídá o tom, co pro nás boj jako takový vlastně znamená. Proto i mnozí nadále klademe důraz na solidaritu a trváme na konfrontaci s dominantní nadvládou. Boj je pro nás od života neoddělitelný a to také znamená, nevzdávat se našich idejí a reagovat vždy, pokud do nás Stát nějak udeří.
Nakonec dodáváme, že Francisco i Monica byli převezeni zpět do ve vězení Villabona, Asturias.
Z tohoto konce světa posíláme naší veškerou možnou sílu a solidaritu Monice a Franciskovi, jejich pevnému postoji před soudem a vůči jejich uvěznění a také všem anarchist/ům/kám a bojov/níkům/nicím co se nevzdávají a nadále se snaží ničit a otvírat klece vytvořené tímto systémem.
Naše nejupřímnější a hřejivé pozdravy všem, kteří radši než pasivně střádat své ideje se zběsile pouštějí do různých forem praxe. Ať žije anarchie!
Někteří anarchisté
V Barceloně, duben 2016.
Adresa pro zasílání dopisů:
Monica Caballero Sepulveda
Francisco Solar Dominguez
C.P. Villabona
Finca Tabladiello s/n
33422 Villabona Llanera. Asturias
