Existují základní pravidla bezpečnostní kultury, která by měl dodržovat každý a každá z okruhu anarchistického či jakéhokoliv aktivistického hnutí. Už proto, že jejich dodržování chrání nejen je samotné, ale i ostatní. Okázalé pohrdání bezpečnostní kulturou s hrdým postojem toho, kdo nemá co skrývat, je sice pochopitelným morálním postojem, ale s reálným negativním dopadem na ty, co tento postoj nesdílí.
Předně je zde několik věcí, o kterých by se nemělo mluvit:
• členství kohokoliv – včetně tebe samotné/ho – ve skupině či organizaci provádějící ilegální činnost, či podílení se na jejich činnosti. Nutné je zohlednit, že policie za ilegální může s odstupem času označit i aktivity, které původně měli legální povahu. Ikdyž spolupracuješ se skupinou, která není kriminalizována, není dobré sdílet informace o tom, kdo spravuje její webovky nebo e-mail, kdo disponuje financemi nebo zajišťuje tisk, korektury a jiné služby.
• něčí přání či snaha se do takové skupiny či organizace zapojit
• vyptávání se na to, jestli je někdo další členem či členkou takové skupiny či se podílí na jejich činnosti
• zapojení kohokoliv – včetně tebe samotné/ho – v ilegální činnosti
Je zjevné, kam tyto pravidla míří: nikdy by se nemělo mluvit o konkrétním zapojení jednotlivce (ať už v minulosti, současnosti či budoucnosti) do ilegálních aktivit, ať už jde o pomluvy, spekulace nebo skutečnost.
S tímto pravidlem není v rozporu mluvit o přímé akci jako takové. Nebezpečí spočívá ve spojování konkrétních akcí s konkrétními lidmi, místy nebo předměty. Dále také v otevřené propagaci akcí, protože to může vést k obvinění z propagace trestných činů. Pokud s nějakou akcí sympatizuješ a chceš o ni sdílet informace, dělej to tak, aby zůstala tvá identita utajena. Propaguj akci, taktiku a boj, nikoli sebe.
V protikladu s těmito pravidly je dále zejména:
• vymýšlení – ve snaze udělat dojem na ostatní si někteří lidé
vymýšlí, že provedli nějakou ilegální přímou akci. Nejenom, že takové chování ohrožuje bezpečnost tohoto člověka, oslabuje také důvěru a solidaritu v hnutí.
• pomluvy – existují lidé, kteří si domýšlí, kdo mohl ilegální přímou
akci provést, a šíří tyhle klepy dál, nebo dokonce své domněnky vydávají za fakt.
• chvástání – jiní lidé provedou ilegální přímou akci a pak se s ní
chlubí před svými kamarády a kamarádkami, v hospodě atd. Tím ohrožují nejen bezpečnost svou vlastní, ale i další lidi zapojené do této akce stejně tak jako ty, kterým se chlubí.
• nepřímé chvástání – jde o lidi, kteří všude na potkání mluví o tom,
jak chtějí zůstat v anonymitě, mimo hnutí a jak se vyhýbají oficiálním akcím. Ačkoliv nemluví o svém zapojení do ilegálních aktivit, dávají každému najevo, že jsou v něčem takovém zapojeni. Takové chování není o nic lepší než chvástání – kdyby tito lidé brali vážně bezpečnost, prostě by s dobrou výmluvou z hnutí zmizeli.
