V uplynulých měsících se nám dostalo neradostných zpráv o častém zatýkání anarchistů a anarchistek v takzvaném Bělorusku. Posledním známým případem je Dmitrij Dubovskij, Igor Oliněvič, Sergej Romanov a Dmitrij Rezanovič, kteří byli obviněni z terorismu a nedovoleného ozbrojování. Následuje rozhovor, který objasňuje kontext ve kterém dochází k represím, které nepostihují jen anarchistické hnutí.
#
Boj proti kapitalistickému systému a autoritářským národním státům ničících planetu musí být mezinárodní, má-li mít naději na úspěch. Proto jsme se rozhodli oslovit anarchisty v Bělorusku, abychom se dozvěděli o současné vlně protestů konfrontujících režim Lukašenka. Udělali jsme to kontaktováním ABC Belarus, ale tento rozhovor představuje názor jednoho anarchisty v Minsku a neodráží postavení žádné konkrétní organizace nebo skupiny.
Jaké je historické pozadí, které vysvětluje odpor vůči současné vládě? Jaké okolnosti vyvolaly současnou vlnu protestů?
Aleksandr Lukašenko je prezidentským předsedou od roku 1994. V roce 1996 uspořádal jakýsi státní převrat (prostřednictvím referenda se zfalšovanými výsledky) a od té doby je země diktaturou se stále represivnějšími právními předpisy a stále menším prostorem pro politická hnutí. Na začátku své vlády se však Lukašenko těšil určité podpoře ze strany populace. Jeho převzetí úřadu se shodovalo s relativní ekonomickou stabilitou po ostré ekonomické krizi na počátku 90. let. Někteří lidé tuto relativní stabilitu falešně přisuzovali Lukašenkovo vládě.
Lukašenko v mnoha ohledech pokračoval v politice svého předchůdce, předsedy vlády Viachaslaua Kebicha (před rokem 1994 v Bělorusku nebyl prezidentský předseda). Například hospodářské a politické vazby s Ruskem byly i nadále velmi silné. Další politickou sázkou Kebicha i Lukašenka bylo pokračovat v privatizaci extrémně pomalu a opatrně. Na rozdíl od sousedního Ruska, Polska a Litvy, Bělorusko dosud neprivatizovalo mnoho ze svých největších průmyslových podniků. Bylo to za účelem pomalého snižování počtu pracovních míst v průmyslu, a tím také za účelem zabránění sociální explozi. V případě rychlé privatizace by bylo nevyhnutelné masivní propouštění. Sociální podpora rodin s dětmi nadále existovala (zejména se třemi, čtyřmi a více dětmi). Systém veřejného zdraví je pro všechny běloruské občany stále zdarma (nikoli však pro občany jiných zemí, i když v Bělorusku žijí mnoho let a platí zde všechny daně).
Současně však došlo k demontáži sociálních záruk. Například na konci 90. let se začaly univerzálně zavádět krátkodobé pracovní smlouvy (obvykle na jeden rok) namísto předchozího systému časově neomezených smluv. Na konci smluvního roku může zaměstnavatel propustit zaměstnance, aniž by musel uvádět jakékoli odůvodnění. Toto opatření bylo velmi nepopulární. Režimu se však podařilo udržet růst platů a pracující populace nový systém pomalu přijala. Krátkodobé smlouvy jsou široce využívány nejen k propouštění aktivních pracujících (např. odborářů), ale i politických aktivistů (např. aktérů z politických stran nebo sociálních hnutí).
Neexistují zde téměř žádné sociální záruky pro lidi bez práce. Výplaty v nezaměstnanosti dosahují pouhých 10 eur za měsíc a jsou uplatňovány podmínky (např. povinnost vykonávat veřejné práce několik dní v měsíci), takže většina nezaměstnaných jednoduše neztrácí čas na vyplňování papírů v kanceláři úřadu. V roce 2017 se Lukašenko navíc pokusil zavést něco podobného jako obecná daň z hlasování. I nezaměstnaní museli platit pevně stanovenou minimální daň ročně. Kvůli masivnímu přílivu protestů byl prezidentský záměr odvolán. Ale tento pokus byl lidmi vnímán jako vážné porušení nevyslovené společenské smlouvy a ovlivnil současné protesty.
Po dlouhou dobu byla politická opozice relativně nepopulární, protože někteří z jejích nejhlasitějších mluvčích jsou buď ekonomičtí liberálové a obhajují privatizaci, nebo političtí konzervativci, kteří obhajují zákaz interupce (zatím je interupce v Bělorusku legální a bezplatná). Současně v opozici existuje mnoho proudů, včetně sociálních demokratů, levicových stran (bývalých komunistů) a zelených, kteří se nezastávají ani privatizace, ani zákazu potratů.
Ale letos se situace zásadně změnila. Během první vlny pandemie koronaviru se úřady dopustily mnoha politických chyb a pobouřily lidi. Nejprve neposkytli adekvátní informace a mnohokrát se uchýlili k lžím (např. statistika úmrtí souvisejících s epidemiemi byla od samého počátku zfalšována). Zadruhé, Lukašenko pohrdal nemocnými i mrtvými a zesměšňoval je. Obviňoval je z jejich onemocnění. Takové chování vyvolalo obrovské pobouření i mezi bývalými příznivci Lukašenka. Zatřetí, lidem, kteří ztratili práci nebo významnou část platů, nebyla poskytována žádná sociální podpora. V Bělorusku nebyly vládními nařízeními uzavřeny žádné služby ani průmyslová odvětví, ale mnoho průmyslových odvětví krizí stejně trpělo, např. cestovní ruch, doprava, restaurace, exportně orientovaná průmyslová odvětví. Za čtvrté, mnoho lékařů, kteří pracovali přesčas ve stresových a rizikových podmínkách, nedostalo řádné výplaty.
Výsledkem bylo, že když byla na jaře ohlášena prezidentská kampaň, lidé se hned postavili, aby podporovali všechny opoziční kandidáty, nikoli však Lukašenka. Úřady odpověděly represemi: několik kandidátů a někteří jejich podporovatelé byli uvězněni. Tato taktika rozzuřila ještě více lidí a již v červenci proběhly protestní shromáždění, během nichž se někteří demonstranti bránili pořádkové policii (musím zdůraznit, že demonstranti nezaútočili proti pořádkové policii). Úřady však povolily, aby se voleb zúčastnila jedna opoziční kandidátka, Svjatlana Cichanouská. Ta nahradila svého uvězněného manžela Siarhieje Cikhanouskiho. Volební kampaň Cichanouské shromáždila davy příznivců, a to i v malých a hluboce provinčních městech. Úřady se začaly tak bát, že zakázaly všechna shromáždění Cichanouské týden před volbami.
Výsledky voleb byly zfalšovány, jak se to stává vždy od roku 1996, ale panuje všeobecný pocit, že ve skutečnosti Cichanouská drtivou většinou zvítězila. Její kampaň zmobilizovala ty lidi, kteří se voleb obvykle neúčastní, a Lukašenkovo hodnocení se blíží historickému minimu.
Jakou roli hrají v protestech anarchisté a antifašisté? Jaké jsou jejich hlavní cíle při zásahu do protestů? Jak je vidí ostatní protestující?
Anarchisté jsou v ulicích, avšak jen zřídka se označují jako anarchisté, aby nebyli zatčeni (nebo ještě hůř). Široká veřejnost má proto jen malou představu o přítomnosti anarchistů. Anarchisté přicházejí na demonstrace s transparenty a plakáty a šíří letáky, aby sledovali anarchistickou agendu (např. protipolicijní, feministickou, protijadernou).
Jakou taktiku používají demonstranti při konfrontaci se státními silami? Byli ovlivněni nedávnými povstáními po celém světě, jako jsou ty v Hongkongu, Chile, Libanonu nebo Portlandu?
Taktiku demonstrantů v Bělorusku ostatní světová povstání stěží ovlivňují. Bělorusové jsou velmi provinční, účastníci protestů málokdy mají představu o tom, že se v Hongkongu vůbec něco děje, nemluvě o Chile.
Jakou protipovstaleckou taktiku používá stát k zastavení protestů? Jsou anarchisté a antifašisté cíleni konkrétním způsobem? Jak se brání?
Ve dnech 9. – 12. srpna policie použila všechno: slzný plyn, granáty s bleskovým třeskem, gumové, plastové a ocelové projektily, vodní děla, obrněná vozidla k rozbití barikád, mučení (včetně ubití některých demonstrantů k smrti). Je zde několik mrtvých (někteří zastřeleni, někteří umučeni), několik desítek nezvěstných, několik stovek bylo těžce zraněno granáty a kulkami. Několik tisíc bylo také mučeno na policejních stanicích. Od 13. do 14. srpna bylo omezeno policejní násilí. Policie však nadále bije a zadržuje lidi, ale existuje pouze jedna zpráva o vraždě, která se stala ve druhé polovině srpna.
Od 14. srpna čelilo zatčení nebo pokutám několik tisíc demonstrantů. Existuje více než 70 politických vězňů, kteří čelí obvinění z trestného činu, několik tisíc dalších protestujících čelí obviněním z trestného činu (ve stavu obžalovaného nebo podezřelého), ale nejsou zatčeni. Mnoho z nich opustilo zemi. Nejrozšířenějším obviněním je „organizace hromadných nepokojů a/nebo účast na nich“.
V Minsku jsou anarchisté zřídka cíleni určitým způsobem, kvůli naší neviditelnosti. Někteří anarchisté byli zatčeni za aktivní účast na pochodech žen nebo za účast v organizacích pro lidská práva. V těchto případech se však policie necílila na anarchisty, ale na feministky a obránce lidských práv.
Ve městech Grodno a Baranavičy byli anarchisté zatčeni, když během demonstrací vytvořili anarchistické bloky. Tři anarchisté jsou zatčeni a čelí trestnímu stíhání, z toho dva proto, že již před volbami byli na policejním seznamu „obzvláště nebezpečných“ anarchistů.
V nedávném povstání v USA, hrály pacifikační roli výzvy k míru, zdvořilosti a reformám. Děje se něco podobného v Bělorusku nebo je široce podporována militantní taktika?
V Bělorusku celý protest začal nespravedlivými volbami. To bylo dále poháněno extrémním policejním násilím na začátku srpna. Demonstranti požadují mimo jiné pořádání „spravedlivých“ voleb a potrestání policistů, kteří zabíjeli a mučili. Je chybné předpokládat, že tito lidé, kteří požadují zákonnost, by požadovali povstání.
Protest je z velké části buržoazní (ne úplně, ale z velké části). Po ulicích pochodují dobře placení odborníci a majitelé malých i středních podniků. Požadují přesně toto: mír, zdvořilost a reformy. Proč by měnili své požadavky?
Militantní taktika se netěší široké podpoře, ale militantní slogany ano. Demonstranti křičí navenek o zneužívání Lukašenkem a jeho policií. Stejná hesla se opakují i v graffiti a celý protest je velmi karnevalový (ve všech smyslech, včetně například podvracení hierarchií).
Mnoho lidí je připraveno bránit se policii, aby předešlo zatčení. To se tu nepovažuje za násilí. Většina policistů je maskovaná, aby skryla svou identitu, a stalo se velmi populární demaskovat je. Také se shromažďují a zveřejňují informace o policistech, kteří praktikovali násilí. Někdy i s jejich telefonními čísly a adresami domů. A před časem byly v malém provinčním městě Drahičyn spáleny tři nebo čtyři osobní vozy místních policistů.
Vyskytly se pokusy opozičních politických stran nebo a jiných sil o převzetí kontroly nad hnutím a kooptování pro jeho vlastní politické cíle? Pokud ano, jaká byla reakce protestujících?
Opět opakuji, jde o volební protest. Většina demonstrantů si přeje, aby zemi ovládly opoziční politické strany nebo síly. Hnutí (nebo alespoň jeho největší část) chce být kooptováno.
Jaké příležitosti nabízejí současné protesty pro anarchisty a antifašisty v Bělorusku a co by pro ně znamenal pád současného režimu?
Protest dává anarchistům prostor k diskusi a prostor k procvičování nápadů. V posledních třech letech byly téměř všechny weby běloruských anarchistů státem prohlášeny za „extremistické“ a všichni poskytovatelé internetu je blokují (je možné k nim přistupovat prostřednictvím proxy, VPN nebo Tor Browser). Téměř veškerá tištěná anarchistická propaganda byla prohlášena za „extremistickou“, jakmile byla nalezena a zkonfiskována. Podle zákona je trestné sdílet články z anarchistických webových stránek nebo anarchistických letáků. Je tedy těžké využívat možnosti propagandy, které současné protesty otevřely. Je třeba šířit propagandu opatrně. Před několika týdny byli ve středu Minsku zadrženi dva anarchisté, kteří byli následně zatčeni za šíření letáků.
Pád současného režimu s největší pravděpodobností přinese určitou liberalizaci legislativy. Nejprve by anarchisté chtěli zrušit „protiextremistickou“ legislativu. Zadruhé, existuje celá řada sociálních, environmentálních a právních změn, které anarchisté očekávají a bojují za ně. Seznam některých z těchto změn zveřejnila anarchistická skupina Pramen: https://pramen.io/en/2020/09/proposal-of-program-minimum-for-the-period-of-uprising-in-belarus/ (po této publikaci následovala zajímavá diskuse v ruštině).
Jak mohou anarchisté, antifašisté a další antiautoritářští sympatizanti nabídnout solidaritu ze zahraničí?
Můžete provádět solidární akce, např. před běloruskými velvyslanectvími a konzuláty nebo jednoduše na centrálním náměstí vašeho města. Můžete organizovat sbírky a darovat peníze do kasy Anarchistického černého kříže v Bělorusku (https://abc-belarus.org/?p=13148&lang=cs) nebo je darovat skupině Pramen (https://pramen.io/en/2017/11/four-way-to-help-the-anarchists-in-belarus/#comment-36645). Můžete také pomoci běloruským uprchlíkům. Několik tisíc lidí opustilo zemi, včetně některých anarchistů a antifašistů. Vyhledejte prosím informace a kontakty sami, např. prostřednictvím běloruských anarchistických webových stránek. A samozřejmě můžete šířit slovo.
–
Převzato z webu anarchistnews.org
Další články k tématu:
