Na dny 23. až 30. srpna 2019 byl již po sedmé vyhlášen Mezinárodní týden solidarity s anarchistickými vězni. Po celém světě se udála řada solidárních akcí od psaní dopisů, vyvěšení bannerů přes promítání filmů, přednášení, debatování až po sabotáže. Přinášíme informace o některých těchto akcích.
Německo: V noci 27.08.2019 došlo v kolínské čtvrti Buchforst k pověšení dvou bannerů. Jeden byl namířen proti všem věznicím a druhý upozornil na represivní události ve čtvrti Exarchia v Řecku.
V prohlášení se uvádělo: „Soudní spory jsou procesem opotřebení, který nás má oslabovat a zastrašovat. Izolace ve vězení není míněna jako trest, ale slouží ke zlomení naší vůle. Abychom tomu zabránili, musíme vytvořit solidární společenství, která vězně podrží a ukáže jim, že nejsou sami. Solidarita nesmí skončit teorií, je čas aktivně vyjádřit naši solidaritu s vězněmi.“
Hradec Králové: V solidaritě s perzekvovanými kamarády vyvěsili transparent také členové a členky východočeské pobočky Anarchistické federace. V Hradci Králové na mostě nad Gočárovým okruhem tak byl k vidění nápis „Free all anarchist prisoners“. V tiskové zprávě k tomu mimo jiné uvedli: „Soudy v Itálii, Francii, Německu, Rusku a mnoha dalších místech posílají další anarchistky a anarchisty do soukolí vězeňského systému. Je povinností nás všech, kteří zůstávají mimo věznice, pomáhat vězněným během výkonu jejich trestů a v udržování jejich vědomí, že ve svém boji nejsou sami.“
Rojava: Tekoşîna Anarşîst posílá revoluční pozdravy: „Ve dnech 23. – 30. srpna se konal každoroční celosvětový týden solidarity s anarchistickými vězni. Posíláme revoluční pozdravy kamarádům za mřížemi, i těm, kdo je podporují a pokračují v našem společném boji za kolektivní osvobození.“
Řecko: „V rámci Mezinárodního týdne solidarity s vězni anarchisty jsme pověsili banner na staré právnické fakultě v Komotini. Nezapomínáme ani na anarchistického soudruha z Chile Santiago Maldonado, kterého unesl a zavraždil argentinský stát.“
Lyon: Policejní stanice v Lyonu byla v noci z 22. na 23. srpna, pokryta velkými nápisy: „ACAB“ a „NO G7“.
Bělorusko: 25. srpna byl v Minsku pověšen banner vyzývající k propuštění anarchisty Dmitrije Polienka, který dnes čelí až 10 letům vězení za graffiti proti policii a akt sebeobrany.
Varšava: 23. srpna proběhla diskuse o realitě vězeňského systému, každodenních zkušenostech milionů lidí, mýtech a polopravdách šířených za účelem legitimizace věznic.
Diskuse začala 30 minutovým filmem vytvořeným americkou skupinou Sub.Media – „Trouble # 20 Inside-out: Against Prison Society“.
Diskuse se ale netýkala pouze zahraničních souvislostí. Dotkla se také statistik polského vězeňského systému.
Během setkání nikdo nehrál roli odborníků. Byla vedena konverzace, během které byl hlas každého člověka stejně důležitý. Zváni byli jak ti, kteří si již vytvořili názor, tak i ti, kteří se chtěli seznámit s představami o anarchistickém pohledu na vězeňský systém.
30. srpna pak ve Varšavě proběhlo také čtení dopisů vězňěných. Tento večer se nahlas četlo několik vybraných dopisů, prohlášení nebo zpráv napsaných anarchisty, antifašisty, migranty, aktivisty ve věznicích po celém světě. Každý účastník se mohl zúčastnit čtení, nebo mohl jen přijít a poslouchat. I když jsou od nás fyzicky izolovaní, zdůraznili jsme hlas vězněných, abychom se dozvěděli o jejich příbězích. Po přečtení jsme si pověděli něco o poselství čtených komuniké, o životě zadržovaných, o realitě vězeňského systému a o našich emocích ve vztahu k němu.
Večer bylo také možné vězněným napsat dopis a bylo zde distro Anarchistického černého kříže.
Německo: Staveniště věznice bylo sabotováno autonomním komandem Thomas Meyer-Falk. K akci bylo publikováno následující prohlášení:
21.08.19: V pondělí večer jsme zapálili několik stavebních vozidel na staveništi vězení Zwickau Marienthal. Jeden bagr byl úplně vypálen. Další stavební vozidla byla poškozena, takže jsou částečně nepoužitelné. Chtěli bychom tuto akci věnovat zejména Loic, Park Bench 3 a Basel 18. Chybí nám jejich přítomnost.
V Zwickau-Marienthal byly nedávno zahájeny stavební práce na novém vězeňském komplexu pro Sasko a Durynsko. Začátkem roku 2020 má oblast deseti hektarů obklopovat zeď vysoká šest metrů. Betonový komplex, který má být dokončen do roku 2024, bude za jeho zdmi držet 820 lidí. Na tamních pracovištích bude nuceno pracovat více než dvě třetiny vězňů.
Jedním z dodavatelů a subjektem, který těží zisk z tohoto významného projektu v Zwickau je společnost Hentschke Bau GmbH from Bautzen. Reichsbürger (jméno pro následovníky reakčního hnutí v Německu, které věří v „Německou říši“) a majitel Jörg Drews, v roce 2017 daroval 19 500 Euro AfD (krajně pravicová politická strana Alternativa pro Německo), čímž se stal jedním z největším dárcem strany během volební kampaně. Drews se také účastní akcí a demonstrací Identitářského hnutí a organizuje krajně pravicové akce jménem své společnosti. Je členem “Wir sind Deutschland” z Bautzen a podporuje krajně pravicový časopis “Denkste Mit?“. Není divu, že fašisté, jako je Drews, podporují výstavbu věznic penězi ze svých kapes.
K zahájení výstavby věznice Zwickau-Marienthal došlo jen pár měsíců po otevření nového deportačního vězení v Drážďanech a prodloužení provozu věznice v Lipsku. I přes stávající rozsah nepřátelé svobody stále volají po dalších věznicích, a proto se v Durynsku již diskutuje o dalších stavbách. Staví se mnoho dalších věznic, jako je deportační vězení v Glücksstadtu, Schleswig Holstein, věznice Rottweil v Baden Württemberg, věznice pro mladistvé Billwerder v Hamburku, věznice Klagenfurth v Rakousku a deportační vězení Bässlergut II v Baselu.
Vězení je jednou z institucí, která nám velmi jasně ukazuje absurditu naší společnosti. Hodnota majetku je položena nad hodnotu lidské bytosti. Statistický úřad Evropské unie uvádí v jedné a téže klasifikaci trestné činy jako „činy, které poškozují nebo mají poškodit osobu, činy sexuálního násilí a činy násilí proti majetku“. Velký počet vězňů je odsouzen za majetkové trestné činy. Přibližně 30 až 40 procent vězňů odpykává alternativní tresty odnětí svobody za to, že nemohou zaplatit pokuty, které jim byly uloženy. Ani lidé, kteří ve stáří upadli do chudoby, nejsou chráněni před nutností jít do vězení ve věku 70 let za nezaplacení jízdného. Naneštěstí to vidíme znovu a znovu. Společnost, ve které žijeme, způsobuje chudobu a rozděluje nás mezi ty nahoře a ty dole. Pokus o útěk z chudoby končí pro mnohé vyloučením ze společnosti. Je to nástroj mocných, aby nás udrželi pod kontrolou. Zatímco někteří vydělávají miliony vykořisťováním lidí a životního prostředí nebo spekulováním s jídlem a bydlením, jiní se nazývají zločinci, když vyvlastnují to, co jim kapitalistická společnost odpírá.
Aby si stát udržel tento svět útlaku a vykořisťování, potřebuje příležitosti jak se zbavit těch, kteří se bouří proti nespravedlnostem. Represe je namířena proti těm, kteří unikají ze systému, kteří hledají alternativní způsoby života a přežití, kteří unikají kontrole a útlaku nebo se proti němu bouří. Pokud dohled a kontrola přestanou být účinné, výsledkem je zbavení svobody, izolace od společnosti, fyzické a psychické násilí.
Naše společnost tuto zvrácenost požaduje a podporuje. Žijeme ve světě, ve kterém zisky několika málo lidí určují naše životy, a autonomie je neustále kriminalizována. V takovém světě nikdo není svobodný.
Odpovědnost za hromadné věznění lidí spočívá v tvrzení, že je to opětovné začlení do společnosti. Skutečnou funkcí vězeňského systému však je v konečném důsledku zlomit jednotlivce, kteří sešli z cesty a okrást je o jejich autonomii. Jejich vůle, která stojí proti kapitalistické normalitě, musí být zničena. Přitom se věznice uchylují k různým represivním a „ne“ represivním opatřením. Při zadržování, při výstupu, podmíněném propuštění i humánnějších možnostech, je člověk trvale ohrožen uvězněním, pokud se nebude chovat konformním způsobem. Během zadržování jsou poskytovány benefity, které jsou odňaty v případě nekonformního chování. Pro zvláště vzpurné jedince existuje izolace – 23 hodin denně sám v cele a 1 hodina procházka na nádvoří. Kromě toho lze uložit i zákaz kontaktu, takže si člověk musí udělat procházku sám. Cílem této úplné izolace je fyzické a psychologické zničení jednotlivce. Pokud se člověk nepodvolí v plné míře, může být nařízeno neurčité zadržení, jako se to stalo s naším přítelem Thomasem Meyer-Falkem.
Mluvit o socializaci v kontextu zajetí je čistá fraška, vzhledem k izolaci, ve které se vězni nacházejí. Násilí státu na lidských bytostech je přímější než jakákoli jiná forma nadvlády. V souladu s naprostým podřízením se během několika sekund reaguje na poslušnost nebo rebelii. Rebel je okamžitě potrestán. Zbavení svobody není ničím jiným než absolutní nutností pro zachování moci.
Pro nás, když bojujeme proti věznicím, to znamená vždy bojovat proti kruté realitě, která nás každý den vězní, dokonce i ve vnějším světě. Znamená to bojovat za autonomní život bez nadvlády, řešit každou autoritu a útlak. Zaútočit na všechny struktury, instituce a mechanismy, které útlak udržují. Patří sem nejen institucionální a sociální struktury nebo konstrukty, jako jsou státy a korporace, náboženství, logika vykořisťování, rasismu a existující vztahy mezi pohlavími, ale také mezilidské přístupy založené na chamtivosti, závisti a konkurenci.
Náš útok vnímáme jako příspěvek k nadcházejícímu Mezinárodnímu týdnu solidarity s anarchistickými vězni. Naše srdce jsou vždy s těmi, kteří musí sedět za zdmi našich nepřátel a s těmi, kteří musí uprchnout ze svého prostředí, protože dělají vše pro to, aby na ně nedostali chamtivé ruce.
Hořící srdce nelze uvěznit!
Svoboda pro všechny vězně!
(A)
Autonomní komando Thomas Meyer-Falk
